Poudačky zpod Kokerháče

      Krásný jarní den jako stvořený k práci na zahrádkách či k výletu. Přesto se v brzkých odpoledních hodinách 5. dubna zcela zaplnila zasedačka našeho obecního úřadu. Lidé si přišli poslechnout asi hodinové pásmo ochotnického sdružení Montalban z Jilemnice. Snad překrásný pohled na "náš" zasněžený Kotel - Kokerháč inspiroval mnohé jít si poslechnout lidové poudačky léta předávané ústní tradicí a pak podchycené v dílech věhlasné spisovatelky Marie Kubátové a její maminky Amálie Kutínové. V literárním pásmu Poudačky zpod Kokerháče ožila lidová mluva našich dědů a pradědů, z níž se nám do dnešního zglobalizovaného světa zachovaly již jen fragmenty v podobě smerkovýho perkynka, horštyblat či kůsy...

      Vo statečný přásteunici či jak Trajzlerka Trajzlera vodnaučila pití, Živej nebožtík, Nácek Doláků a další poudačky, které důvěrně známe zakonzervované v knižní podobě, ožily na okamžik jako před sto lety v chaloupkách za svitu petrolejky. Iluzi dotvořilo prosté dobové oblečení a jednoduché kulisy, které si Montalban sám tvoří. Jednoduché humorné příběhy, které by snad za normálních okolností dnes vzbudily spíše trapný úsměv, se v podání svérázné mluvy a hereckého výkonu setkávají s rozzářenýma očima dětí a spokojeným úsměvem nás odrostlejších. Toto "kouzlo okamžiku" zřejmě přivedlo na představení diváky všech věkových skupin. Starší spoluobčané si přišli zavzpomínat na mluvu svých předků a sousedů, kteří už nejsou mezi námia, ty mladší určitě nezarmoutila nestárnoucí Myslivecká latina nebo "baronoprášilovská" poudačka Zejma na Urale.

      Nejsem literárním kritikem, ale pokusím se o letmé zhodnocení předvedeného vystoupení. Předně jsem ocenil jadrné zpracování kerkonošského nářečí, na kterém si dal Montalban skutečně záležet. Především v jejich projevu ani v nejmenším nedocházelo k přehánění výslovnosti, jako nepřirozené protahování samohlásek apod. Tento nešar se často objevuje i u profesionálních herců ve snaze zatraktivnit a zvýšit komičnost našeho nářečí. Je pravdou, že jsem si při některých větách uvědomil, če "můj děda by to vyslovil trochu jinak". To se ale nelze divit u mladého osazenstva souboru. Ovšem nejen hlas, ale i herecký výkon účinkujících (principál Jiří Aubris, Eva Marie Kuželová, Hana Šírová, Tomáš Hájek) zaslouží pochvalu. Na našem "podiu" vlastně zahráli desítky rolí postav a postaviček, s širokým věkovým spektrem. Mimika, přednesový výkon a celkové nasazení vypovídalo o mnohém. Přestože se jedná "pouze" o ochotníky, mající své studijní a pracovní starosti, dovedou takovým vystoupením navodit teplo v duši a alespoň na chvilku v nás uvnitř zastavit čas.

      Montalban je volné ochotnické umělecké sdružení vzniklé při jilemnickém gymnáziu. Kořeny činnosti sahají do roku 1999, ale se svým názvem funguje od roku 2002. Pod vedením Mgr. Jiřího Aubrise v něm vystupují studenti a absolventi této školy, ale též jilemnické ZUŠ. V jejich představeních zaznívají útvary, které nejsou zrovna módní záležitostí, jako poezie, literární pásmo aj. Do naši obce již zavítali s vánoční Popelkou nazaretskou (2003) a v prosinci 2006 s Dalekou poutí Karla Hynka Máchy. Na závěr dnešního, již třetího, vystoupení nás principál pozval na připravovaný básnický výlet za urozenými rytíři doby Karla Velikého. Dětský výkřik v sále "maminko, tam určitě zase půjdem" hovoří za vše. Takže i my starší se těšme: někdy na podzim, pásmo Středověká hrdinská epika, účinkuje jilemnický Montalban.

Miloš Růžička

Originální podobu článku naleznete ZDE.